PROTOŽE ŽIVOT JE JEN NAŠE VOLBA..

20. června 2016

Je zvláštní kolik z nás se v dnešní době nechává ovlivňovat lidmi kolem sebe. Rodinou, přáteli, zkrátka kýmkoliv v koho máme důvěru. Někdy se bojíme vlastního neúspěchu, někdy zklamání a jindy jen zkrátka spoléháme na názor druhých.
Pro mě tu platí jednoduché pravidlo: Radu je dobré si poslechnout, ovšem na mně
 je, zda se ji budu řídit.


Když si můj patnáctiletý bratr vybíral před pár měsíci střední školu, probíhal u nás doma trochu boj. Překvapivě to nebyl boj mezi bratrem a rodiči, ale mezi rodiči a mnou. Šlo o to, že jako každé patnáctileté dítě, brácha moc nevěděl, co do budoucna chce a tak mu rodiče vybrali ty „neužitečnější“ školy co našli. Byli to školy s obory typu elektrikář, elektro mechanik a podobný co už ani nevím, jak se jmenovali. Všechny měli společnou jednu věc. Po maturitě měl téměř jisté zaměstnání. To bylo hlavní kritérium, podle kterého vybírali – jistota.

No a já, jelikož zaujímám úplně opačný postoj, jsem samozřejmě namítla, že by měl dělat přece to, co ho zajímá a baví a ne to, kde má jisté zaměstnání jako ovladač stroje u pásu. OVLADAČ STROJE U PÁSU! Co je to kruci za zaměstnání?! Takže jsem trochu zapřemýšlela a vymyslela pro něj školu grafického designu. Brácha rád kreslí a grafika má v dnešní době budoucnost.

Problém byl, že většina rodičů včetně mých, mají zastaralé myšlení a jistota u nich zkrátka pořád vyhrává. Moje škola se setkala s velkým odmítnutím, protože to prý není perspektivní obor. Co na tom, že by ho to mohlo bavit, záleží přece jen na tom, jestli má jistou práci. Ne? 

Brácha se nechal nakonec udolat názorem rodičů a skončilo to částečným kompromisem nějakého elektro technika se zaměřením na zvuk. 
"Nenechte se ovlivňovat tím, co říkají druzí.
Oni mají své životy a vy zase ten svůj."

V jeho případě to byl jen výběr střední školy, ale stejným způsobem vás dokáží ovlivňovat přátelé, nebo rodina, partneři nebo kdokoliv jiný. Často mě až udivuje, jak za sebe lidé nechávají rozhodovat všechny kromě sebe.

Pokud nejste ve věku mého bratra a rozhodujete se mezi jistotou, nebo vaším snem, mezi podporou rodiny, nebo tím co považujete za správné, je důležité se rozhodnou tak, abyste za pár let nemuseli litovat, že jste se nechali jen ovlivnit vlastním strachem.


"Co je jednou z nejdůležitějších dovedností pro dosažení úspěchu? Schopnost věřit svým nápadům, i když ostatní říkají, že je to nesmysl."
-sama
To co je dobré pro ostatní nemusí být dobré pro vás. Pokud věříte že máte na to dělat lepší práci, studovat jinou školu, dělat věci, které ostatní považují za divné nebo šílené, tak se přestaňte ohlížet na to, co říká vaše okolí a prostě to udělejte.
Lidé mají sklon tíhnout k jistotě, stálému platu a cestě nejnižšího odporu i za cenu ztráty vlastních snů. Pak si jen opakují výmluvy proč nemohli žít život, jaký chtěli. Nedovolme aby nás strach z nejistoty vyřadil ze hry. Protože to je život. Život je hra, NAŠE hra a jen na nás záleží jestli ji zkusíme vyhrát.


By Corra

"Raději budu v životě litovat toho co jsem udělala, než toho
co jsem mohla udělat, ale neudělala."






8 komentářů:

  1. Moc pěkný článek, škoda, že jsi nebyla mojí sestrou, když rodiče rozhodovali o mojí střední škole :D. Popravdě já jsem věděla, co dělat chci, ale můj názor nikoho nezajímal. Vidím to doteď, jak tenhle krok ovlivňuje celej můj život. Dělám práci, která mě fakt nebaví a celkově jsem už úplně bez motivace něco měnit... Doma radši o větších změnách ve svém životě ani nemluvím, protože to přesně začíná monolog o jistotách atd. Momentálně je největší problém dovolená. Máma vidí jenom ty teroristický útoky v televizi, takže mám zákaz dovolený v zahraničí. No samozřejmě, že cestovat budu (proboha, je mi 30! :D), ale prostě jí o tom nic neřeknu. Je to smutný takhle lhát, ale vím, že tohle jiný východisko nemá.
    Tvýmu bráchovi přeju, aby se mu nakonec na škole líbilo a třeba jednou bude dělat to, co ho bude bavit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Ono je vlastně nejhorší, že to ti naši rodiče myslí většinou s námi hrozně dobře. Chtějí pro nás to nejlepší a proto nám vybírají školy, mluví nám do života a někdy mám pocit, že by ho i nejradši za nás prožili.
      Myslím si, že když na dovolenou nepojedeš přímo do Sýrie, tak dovolená proběhne v pořádku. :D Já svojí mamince vždycky říkám, že auto mě může srazit i naproti přes ulici a proto, když jsem se rozhodla skákat padákem nemusí být strachy bez sebe. :) Statisticky je ta pravděpodobnost mnohem menší.

      Vymazat
  2. Pekný článok. Mne mama nútila kozmetiku alebo kaderníctvo aj keď som chcela študovať módne návrhárstvo alebo styling a nakoniec len aby bola spokojná som šla za kozmetičku čo aj trochu ľutujem lebo škola mi nič nedala, ako dobre naučili ma pár veci ale mám s toho nulu. Kozmetičiek plno, kozmetických salónov ešte viac a neustále treba investovať do nových kurzov (ble) Takže ja som sa dala ovplyvniť jej názor, vtedy. Teraz keď mi niekto niečo poviem porozmýšľam nad tým ale urobím to prevažne ako chcem. Aj teraz mi mama hovorí čo mám robiť hoc sama už mám tri deti. A vkuse počúvam, si matka preboha a dala si si modré vlasy, chodíš oblečená ako američanka, toto svojím deťom nedovoľuj, a bla bla. Ľudia vždy budú hovoriť do cudzích životov a starať sa :) Sme proste takí :D
    pekný článok

    Discoveringglam

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, jsem ráda, že se článek líbil. :) Já bych řekla, že je to asi tím, jak se doba rychle mění. Když porovnám dětství našich rodičů s naším, tak je to úplně něco jiného. Dneska je naprosto normální, potkat někoho s mordou, zelenou nebo duhovou hlavou a nikdo se nad tím nepozastaví. (Kromě našich babiček :D )
      Rodiče pro nás chtějí to nejlepší a tak se nám snaží pomoct, i když o to třeba nestojíme. Hlavní je jejich chyby neopakovat. :)

      Vymazat
  3. Úplně s tebou souhlasím, taky bych asi něco namítla. K čemu mu bude elektro škola, když ho to vůbec nebude bavit? Já jsem v patnácti taky netušila, kam bych chtěla a tak jsem to prostě vyřešila gymnáziem. Po gymnáziu jsem už alespoň věděla, kam se směřovat, ale že bych měla vysněný obor a na ten se soustředila? to ne. A to mi bylo 19...

    eLblog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mluvíš mi z duše. :D Já jsem taky vůbec nevěděla a tak jsem se rozhodla pro "nějakou" školu na kterou mě prostě vzali. Když jsem odmaturovala, tak jsem dělala chvilku truhláře, pak jazykovku a mezi tím přemýšlela kam dál. Výsledek byl, že jsem se nakonec rozhodla dál nestudovat.
      Takže se teď stěhuju na Maltu. :D

      Vymazat
  4. Úžasný článek, mám úplně stejný styl myšlení :)

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams